První zmínky

Jako předchůdce dnešních košil mohou být považována lněná roucha, která se nosila již ve Starověkém Egyptě zhruba 3000 let př. n. l. Z celého historického vývoje předchůdce košil také stojí za zmínku zajímavost, že už ve středověké Evropě ženy měly odnímatelné rukávy, které připínaly na jiné outfity.  

Košile v podobě, v jaké je známe dnes, se začaly objevovat v evropském šatníku zhruba v 17. století. Tehdy ale sloužily jako spodní prádlo, které ochraňovalo drahé vesty a šaty před potem a špínou. V 18. století se už košile nenosila jen jako spodní prádlo. Začal se klást důraz na límec, který narůstal do obrovských rozměrů a byl zdoben výšivkou a krajkou. Později se však límec opět zmenšil. 

Ustálení podoby

Devatenácté století pak bylo pro podobu košil přelomové. Roku 1871 si společnost Brown, Davis & Co. nechala patentovat košili se zapínáním po celé její délce. Tedy design, který se prakticky ve stejné podobě používá do dnes. V tomto období také začal boom monogramů, a to kdekoliv na košili. Původní účel monogramů byl přitom velmi praktický – sloužil pro rozpoznání košile po návratu z čistírny. V této době byly také vynalezeny odnímatelné límce. Ty byly typicky bílé a jejich používání  bylo čistě praktického důvodu – aby se jen kvůli špinavému límečku nemusela prát celá košile. 

Zlatá léta košile

Až na počátku 20. století košile nabyly skutečně důležitosti a začaly se užívat jako plnohodnotná část oděvu, ale pouze u mužů. V tomto období také vznikl pojem „modré límečky“, který označuje manuálně pracující muže v USA ve dvacátých letech 20. století. Nosili totiž košile tmavší barvy, aby na nich nebyla vidět špína. Do této doby byla bílá košile stále považována za atribut bohatství a prosperity. Díky tomu, že praní doma bylo mnohem snazší a levnější, se do módy vrátily pevné (neodnímatelné) límce. Bílé kontrastní límce a manžety pak byly velmi populární koncem osmdesátých letech 20. století a staly se synonymem pro outfity inspirované Gordonem Gekko, hlavní postavou slavného filmu Olivera Stona. V současné době jde o styl košile, který má své skalní zastánce. Ti jej nosí nejčastěji k formálnímu outfitu s oblekem a kravatou. 

K zásadní změně nošení košil pak došlo po první světové válce. Košile s knoflíky po celé přední straně se staly opravdu populární až teprve v této době. Ve třicátých letech se oživil pevný límec, a ten zůstává v módě až dodnes. Od té doby vznikají různé variace košil – od padesátých let košile s krátkými rukávy či nylonové košile, v šedesátých letech byla představena také košile s hrudní kapsou, neboť vesta pod sakem se stávala čím dál neobvyklejší. Současně se začalo experimentovat s použitím nejrůznějších materiálů a variací bavlny. Velmi populární začaly být například košile flanelové, které dříve sloužily spíše jako pracovní oděv. I po 150 letech od registrace patentu Brown, Davis & Co., je stále nejpopulárnější klasikou propínací bavlněná košile. 

A co ženy?

U žen byl vývoj trochu jiný. První idea o tom, že by i ženy mohly nosit košili, vznikla v 18. století díky pobuřujícímu portrétu Marie Antoinetty, na kterém je vyobrazena v bílé bavlněné košilce, která tehdy sloužila právě jako spodní prádlo. Tento obraz měl v následujícím století markantní vliv na textilní průmysl. Dá se říct, že co se týče bavlněných košil pro ženy, byla královna průkopnicí. 

Nicméně košile, jak je známe dnes, nosili až do dvacátých let 20. století pouze muži. Teprve tehdy návrháři jako Coco Chanel zbořili rozdíly mezi muži a ženami (mimo jiné i mezi společenskými třídami) a představili pohodlnější a dobovější módu i pro ženy. Vyměnili tak sukně za kalhoty a korzety za pánské košile. 

Zajímavým trendem, který se rozvinul v 80. letech (a trvá dodnes), bylo osvojení si společenské košile ženami, které ji nosily nejen pro běžné nošení, ale i formálně na akce s černou kravatou.